na Blog.cz

Sebald se narodil roku 1140 ve městě Glyf v Leonské říši. Dětství prožil v Glyfu společně se svým mladším bratrem Archibaldem. Rodiče byli měšťané a tak byl Sebaldovi umožněn přístup ke vzdělání. Napřed studoval literaturu a historii, později lékařství a astronomii. Roku 1173 byl králem Enlilem pozván do Arborie, aby se stal kantorem na Erechu. Ještě toho roku začal Sebald na svůj vlastní popud sbírat pověsti a legendy, které se v kraji tradovaly pouze ústní cestou. Začal také sepisovat historii provincie od samého počátku, cestoval po Lesní říši a mapoval ji. Často se vydával i do zakázaných oblastí a snažil se ověřit pověsti a báje, jestli mají historický podklad. Hledal také ztracená místa, v jejichž existenci už ostatní obyvatelé ani nevěřili.

Roku 1186 se rozneslo, že Sebald objevil Guntherův poklad, o kterém se myslelo, že je pouze legendou. Legenda se ukázala býti pravdivou, když Sebald položil před krále Enlila Guntherův zlatý pečetní prsten. Od toho dne král Sebaldovi přidělil tři muže, kteří ho měli hlídat. Každý teď chtěl totiž získat něco z pokladu a zmínka o zlatě vyvolávala závist i v očích poctivců. Sebald však několikrát dokázal zmizet i zkušeným stopařům a dokonce i své vlastní stráži. Pokaždé přinesl z lesa něco zlata a rozdal ho potřebným. Přitom neustále doplňoval svou kroniku o události staré i nové, které i sám ilustroval.

Kronika byla přístupná pouze vysokým arborijským hodnostářům a ti se z ní snažili v době Sebaldovy nepřítomnosti zjistit cokoli, co by je přivedlo na stopu pokladu. Vypráví se, že Sebald do své kroniky určitým způsobem zakódoval informace vedoucí ke klíčovým místům. Nikdo je ale nejen nerozluštil, ale ani v kronice nedokázal objevit.

Nacházeli se ale stále noví a noví stopaři, kteří Sebalda pronásledovali. Po šesti letech, roku 1192 Sebald nemohl dále snášet zvýšený zájem nenechavců a uchýlil se do ústraní, na severozápad od Erechu, do málo osídlené části pralesa.

V pozdním věku se svou ženou zplodili tři děti, které vychovali stranou života na Erechu. Potomek druhé dcery se později stal slavným vojevůdcem známým jako Siegfried z Erechu.

Svým dětem dal Sebald do vínku svoje znalosti a naučil je nepozorovaně se pohybovat lesem. Přesto byl jejich dům neustále hlídán strážci krále Enlila.

Ani po letech se nezapomnělo na objevené zlato.

Roku 1227, po smrti své ženy, se Sebald vrátil na Erech, aby doplnil svou kroniku, která tam byla bezpečně uložena.

Po další dva roky na ní pracoval v šeru Staré knihovny a při zamčených dveřích, ale obklopen zvědavýma očima a ušima ostatních.

Zemřel 19. prosince 1229.

Pro jeho tělo si přijel z Leonu jeho bratr Archibald a společně se Sebaldovými potomky ho pohřbili kdesi v lese na severozápadě. Od těch dob se mu říká Sebaldův hvozd.

Co se stalo s kronikou není jasné. Její stopa končí v roce 1233, kdy se ztratila ze Staré knihovny. I přes vyšetřování na králův příkaz nebylo zjištěno, kdo ji odnesl.

Zůstalo jen málo krátkých opisů a kopie mapy z kroniky.

Tím však příběh knihy a Sebaldovy rodiny nekončí. Ještě před rokem 1240, kdy bylo město Glyf zničeno zemětřesením, byl přepaden Archibald ve svém domě a odvlečen pryč. Když se to dozvěděli Leonští, dali po něm pátrat. Bylo zjištěno, že Archibald byl odvlečen za hranice Brescie, do města Félice.

Leonský posel informoval krále Ermenegilda z Arborie a o čtyři dny později, za svitu luny, překročil oddíl 150 mužů hranice Brescie. Vedli ho společně král Wilfred z Leonu a Ermenegild z Arborie.

Do Félice, města protkaného sítí kanálů a průplavů dorazili nezpozorováni následující noci. Od zvědů zjistili, že Archibalda drží brescijský šlechtic, vévoda de Fallier v katakombách pod městem.

Za rozbřesku vzal oddíl útokem starý kostel, pod nímž se nacházel vstup do katakomb a mučírna. Probili se přes stráže dovnitř, ale našli jen umírajícího Archibalda. Podařilo se jim však zajmout vévodu de Falliera a jeho kata. Vzali s sebou Archibaldovo tělo a i se zajatci se urychleně vydali na zpáteční cestu. S minimálními ztrátami se dostali zpět do Leonu.

Archibald byl pohřben o několik dní později v rodinné hrobce v Glyfu. Jeho pohřbu se zúčastnilo mnoho lidí. Archibaldovou smrtí roku 1235 se definitivně ztratila poslední možnost, jak vysvětlit zmizení Sebaldovy kroniky, Ani jeho mučitelé z Brescie neprozradili, zda jim něco v posledních okamžicích života o kronice pověděl.

Vévoda a jeho kat byli odsouzeni za Archibaldovo umučení a sťati druhý den po jeho pohřbu. Kronika byla ztracena...

První tři obránci říše byli povoláni do služby roku 1259 králem Gunnarem. Od těch dob uběhlo již 124 let, píše se rok 1383. Dva ze současných tří obránců jsou již čtvrtí ze svých rodů, kteří zastávají tyto posty. Titul obránce říše se dědí z otce na syna. Stalo se však, že jeden z původních obránců zemřel bezdětný. Na jeho místo pak nastoupil jiný rytíř, jehož potomkem je i nynější druhý obránce Arborie, sir Reinhardt.

Sir Reinhardt je ve svých sedmatřiceti letech nejmladším z obránců. Jeho sídlem je Essagila, nejjižnější obydlené místo Arborie, kde velí dvěma strážným věžím a nedaleké osadě. Jeho úkolem je střežit most mezi Essagilou a Annínem, zároveň také hlídat cestu přicházející od jihu. Pomáhají mu v tom i sousední Zelené hory, na jejichž úpatí se Essagila nachází.

Už v mládí byl Reinhardt výborným lučištníkem, který vyhrával závody ve střelbě i v dalekém východním Leonu.

Třetím obráncem je sir Roland z Elmu, pravnuk původního Elmského obránce Acasta. Se svojí chotí Elvírou obývají hrad Elm u severního přechodu přes Sewern. I když Elm není zrovna nedobytný, jeho strategická poloha na hlavní stezce do Leonu z něj činí druhý nejdůležitější hraniční bod Arborie.

Prvním obráncem Arborie je sir Siegfried z Erechu, nejstarší a nejzkušenější ze všech tří. Ve svých třiašedesáti letech je po králi nejdůležitějším mužem Lesní říše. Sídlí na Erechu spolu se svou rodinou a vyučuje boj s kopím a taktiku na tamní akademii. Ve svém mládí byl členem elitního oddílu arborijského vojska, který několikrát odrazil útok brescijských vojsk od jihu. Jako jeden z mála má přístup do Staré knihovny, kde pracoval na své kronice i sám Sebald. Siegfried je Sebaldovým přímým potomkem.

V dole Cern se dolovalo stříbro už od roku 961. Stříbro zde bylo objeveno náhodou, protože místo leželo na jihu, daleko od veškerých stezek lesem, na severním úpatí Zelených hor. Po svém založení důl po téměř dvě staletí hojně vydával svoje bohatství leonským králům, později i lidem z lesa. Roku 1152, ještě za života Amona Moudrého se ale z dolu začali ztrácet horníci a několik karavan se stříbrem nikdy nedorazilo ani do Niffaru, první zastávky na dlouhé cestě. Zbývající horníci důl a přilehlá obydlí opustili roku 1153 v obavě o svůj život. Na několik desítek let se pak stal přilehlý Cernský les zapovězeným místem, kam se neodvážili mnohdy ani nejstatečnější lovci říše.

Čas ale odvane všechny obavy a tak se postupně na ztracené horníky zapomnělo a lidé z lesa ztratili svou ostražitost.

Po Amonovi se stal králem Enlil, po něm r.1215 jeho syn Ermenegild. Arborie se na následujících sedmatřicet let stala klidným místem pro život.

V roce 1252 několik lovců stopujících postřeleného jelena na jihovýchod od Nimrodu spatřilo podivná stvoření pohybující se v lese. Stejná svědectví pak přicházela i od dalších lidí, kteří putovali kolem Smutné propasti. V onom roce se z Nimrodu ztratilo několik malých dětí.

Roku 1253 lesní hlídky zjistily, že důl Cern je znovu obydlen poté, co byli v lese spatřeni nelidští tvorové a sledováni k doupěti. Tou dobou těžce nemocný král Ermenegild však proti nezvaným obyvatelům nic nepodnikl, zemřel na jaře následujícího roku na zápal plic. Byl pochován na Erechu, vedle svého otce Enlila. Jeho syn, Beren, byl korunován králem na Erechu týden po pohřbu.

Opatrný Beren dal střežit cesty a zdvojil hlídky ve všech osadách. Na Erechu založil školu pro výcvik elitních vojáků a její vedení předal do rukou svého bratra Gunnara. Po dvě léta byl pak klid, až do začátku r.1256. Druhého měsíce roku časně ráno byly nalezeny hlídky v Nimrodu mrtvé a z města se ztratilo patnáct dětí. Nikdo nedokázal vysvětlit, jak mohli útočníci překvapit a zneškodnit hlídky najednou a bezhlučně, aniž by kohokoliv z osady probudili. Záhadou bylo i, proč unesli jen děti a ne ženy.

Dalšího dne král Beren, který byl náhodou hostem na Erechu a doslechl se o přepadení, sebral oddíl třiceti nejlepších vojáků a vydal se s nimi do Cernu. Za rozbřesku třetího dne napadlo jedenatřicet Arborijců důl ve snaze zachránit unesené děti a potrestat únosce a vrahy. Vojáci pronikli pod vedením krále Berena dovnitř, ale byli vlákáni do léčky a zmasakrováni. Jen dvěma mužům se podařilo uprchnout a donést do Erechu zprávu o králově smrti. Oba k smrti vystrašení vojáci pak odešli směrem k Severním močálům a už nebyli znovu spatřeni.

Králem se tedy stal Berenův bratr Gunnar. Ten přikázal střežit most nad propastí a opevnit Nimrod. Pod trestem smrti zakázal vstup do Cernského lesa a r.1259 i do Arnemského hvozdu, kudy vedla cesta do Eanny. Ustanovil tři obránce říše, kteří měli zajistit, aby ani vnější ani vnitřní nebezpečí neohrozilo lid říše. Jeden v Elmu a druhý v Essagile střežili hranice, třetí na Erechu bránil stezky lesem. Sám král se pak vrátil do Eanny, kde také r.1316 zemřel. Na konci vlády jeho syna Enocha (1316-1341) už nebylo možno cestu do Eanny nalézt, nepoužívána zarostla lesem.